Archiv pro ‘Co mne cvrknlo do nosu’ kategorii
Byl jsem čerstvě zamilovaný a chtěl jsem dát své milované nějaký netypický dárek. A tak jsem se vydal do lesa, protože jsem věděl, že tam ho najdu. Tedy vlastně ji. Šišku! Když se ohlédnu zpátky, kladu si otázku, zda bylo taktické jako první dárek pro dívku, které jsem se začal dvořit, zvolit zrovna šišku. Kytka […]
Co to děláš?! Pohni! Musíme už jít! Dělej! Jsem nervózní a můj stres a frustraci odnášejí mé děti. Zvýšený hlas a agresivní tón. Většinou chvíli poté, co salvu slov vystřelím z pusy, poznám, že to nic dobrého nepřinese. Děti nejenže nezačnou poslouchat, ale ještě se zatvrdí. Jazyk, mocný to nástroj. To, že svým jazykem můžeme natropit […]
„Tahle zatáčka má být pravotočivá.“ Tato myšlenka mi letěla hlavou, zatímco jsem volant rychle stáčel doleva. Mohla za to mlha. Na začátku prosince jsme se vraceli autem z Brna domů a před Kroměříží jsme vjeli do mlhy. Mlha to byla pořádná, slovy klasické pohádky „tak hustá, že by se dala krájet“. Světlomety se snažily, co to […]
„Zapomněla vážení, na jahody mražený,“ zpívá Jiří Schelinger. Nic proti mražení, ale čerstvé jahody mám raději. Ale ta čerstvost něco stojí. Neboť po každé sklizni vypadá záhon jahod dost děsivě. Povadlé listy, prorostlá tráva, občas šlahouny. Prostě několik hodin práce. Opakuje se to rok co rok. Oháním se motykou, trhám staré listí a záda spouští […]
Loni jsme je ostříhali a letos jsou tu zase. Snad je jich více než tenkrát. Výhony švestek. Kolem každého kmene švestky nám raší spousta výhonů, ale nejen tam. Porůznu v trávě se tyčí menší nebo větší kousky. Některé vyrůstají z kořenů existujících stromů, jiné dokládají švestkovou minulost naší zahrady. Tři věci však mají společné: Zavazejí Ničí […]
Vedra atakují teplotní rekordy, toť ideální čas zavzpomínat na zimu. Nebo ne? 🙂 Mrzlo, až praštělo. Teploměr si ověřoval, že stále zvládne změřit i minus dvacet stupňů Celsiových. Ideální čas na pořízení snímků tepelných úniků z domečku. Chtělo to dvě věci. Roztopit pořádně chalupu a sehnat termokameru. Obojí klaplo, akorát mrazivé počasí si zrovna v […]
V minulých třech týdnech jsme zažili několik poprvé. Starší syn šel poprvé sám do školky. Mladšímu vyrašil první zub. A já sám jsem vydal svou první knihu. Při těchto „poprvé“ jsem si všiml jedné věci. Když se Toníčkovi tlačil zoubek ven, byl už několik dní (a hlavně nocí) předtím poněkud nerudný. Plakal a chtěl se nosit. […]
„Děti, dívejte, duha!“ řekl jsem, když jsme vyjeli na vrchol nadjezdu ve Valašském Meziříčí. Přímo před námi, jakoby na konci mostu, začínala duha. Děti byly nadšené a jejich nadšení neutuchalo, i když se duha schovala za chvíli za domy. Když jsme za pár minut minuli pražírnu kávy, nadšení se zmocnilo i mne. Přímo před námi […]
Trifidi! To byla první věc, která mne napadla, když jsem vešel na zahrádku. Záhon, kde byly ještě před pár dny krásné saláty, byl plný přerostlých rostlin, které mi připomněly film „Den trifidů“. Plný rostlin, jejichž listy jsou tak hořké, že se už nehodí k jídlu. Saláty k ničemu. Když jsem později přerostlé saláty likvidoval, vzpomínal jsem na […]
Když lékař něco opomene, většinou to nevěstí nic dobrého. Minulý týden jsme však zažili jedno požehnané opomenutí. Našeho malého Toníčka mají lidé rádi. Už na cestu z porodnice dostal dárek – velkou lahvičku plnou antibiotik. A zprávu pro praktického lékaře, aby čas od času navýšil Toníkovi dávku, a to podle toho, jak bude přibírat. Jenže při […]