Požehnané opomenutí
Když lékař něco opomene, většinou to nevěstí nic dobrého. Minulý týden jsme však zažili jedno požehnané opomenutí.
Našeho malého Toníčka mají lidé rádi. Už na cestu z porodnice dostal dárek – velkou lahvičku plnou antibiotik. A zprávu pro praktického lékaře, aby čas od času navýšil Toníkovi dávku, a to podle toho, jak bude přibírat. Jenže při poslední kontrole nám doktor opomněl sdělit, jak má být nová dávka veliká. Takže jsem se v pátek večer rozhodl zagooglit a pohledat příbalový leták s nadějí, že z něj vyčtu nějakou převodní tabulku mezi váhou a množstvím antibiotik. Tabulka tam nebyla, ale zato tam byla jedna podstatná informace, kterou nám nikdo neřekl.
Informace, že ačkoli má Toník antibiotik na několik měsíců, tak jejich trvanlivost je jen 14 dní. Antibiotika byla právě prošlá. Uvědomil jsem si, že pokud by se lékař podíval na převodní tabulku a řekl nám novou hodnotu, asi bychom nikdy nepřišli na to, že Toníčka krmíme prošlými léčivy. Díky tomuto opomenutí jsme to věděli a zbývala jediná otázka – kde o víkendu splašit čerstvá antibiotika? První nápad – dětská pohotovost – vyšel, a tak jsem v sobotu ráno držel v ruce nový recept.
V lékárně však přišlo vystřízlivění. Lék není! Paní lékárnice byla tak hodná, že volala i do konkurenční lékárny a dokonce paní doktorce na pohotovost, zda by se nenašla nějaká alternativa. Nenašla. Když se lék nenašel na Vsetíně, bylo na čase se porozhlédnout jinde. Ještě že existují mobilní telefony. Dva neúspěšné telefonáty a pak jeden úspěšný. Takže hurá do Valašského Meziříčí. V jedné tamní lékárně nám ho namíchali.
Takže díky Bohu jsme získali čerstvé léky a novou zkušenost s tím, jak se o nás Bůh dobře stará. Ty dvě hodinky času a 50 km v autě za to určitě stálo.
P. S. K výpočtu velikosti nové dávky nám nakonec stačila trojčlenka.
