Začínáme přikrmovat
Tento týden začala ve Staníkově životě nová etapa, začali jsme přikrmovat. Je to již více jak půl roku, kdy Staník poprvé zakřičel a kdy se poprvé napil mateřského mléka. Nepočítaje glukózu v porodnici a každodenní dávky pyridoxinu doposud neokusil nic jiného než to nejlepší co mohl mít, mléko od své maminky. Ale už je z něho veliký ogar, a tak ve středu nastal den D, nebo spíše den M, kdy poprvé okusil rozmačkanou povařenou bio mrkvičku z babiččiny zahrádky. Jak jsem ho pozoroval, bylo to pro něj něco nezvyklého a nového a skoro bych řekl, že mu to nebylo zas tak po chuti. Ale zvládl to a dneska spapal celé tři lžičky, byť zároveň předvedl nové zábavné číslo – vrh mrkví pouze s použitím pusinky 🙂 Takže rozhodně nezůstává pozadu za ostatními dětmi, které často a rády provozují tuto kratochvíli.
Píšu, že nezůstává pozadu. Jak tak Staníka pozoruji, často musím myslet na vývoj a růst. Je úžasné sledovat, jak se neustále učí nové věci, jak roste a zvládá víc a víc. Je zajímavé, že když miminko vykazuje odchylky od očekávaného vývoje, tak se roztáčí mašinerie doktorů, rehabilitací atd. a všichni se starají, aby pomohli miminku dobře růst. Ale přijde mi, že od nějakého věku se o nás už nikdo moc nestará a je jen na nás, zda nejen stárneme, ale také zrajeme a rozvíjíme se kupředu. A to v mnoha oblastech. Když skončíme školu, často už nás nikdo nenutí se dále vzdělávat a je to na nás. Když žijeme v manželství, není nad námi obvykle někdo s bičem, kdo by nás nutil budovat a prohlubovat vztah, ale musíme se pro to rozhodovat znovu a znovu sami. A také to platí v duchovní oblasti, v našem vztahu s Bohem. Když se setkáme se zvěstí evangelia a uvěříme ji, začínáme budovat svůj vztah s Bohem. Ale Bůh nás do ničeho nenutí, On je vždy připraven se přiblížit, ale často jsme na tahu my. Když jsme začali přikrmovat, vybavil se mi tento text z Bible: „O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet. Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.“ (list Židům, 5,11-14) Již první křesťanští vedoucí narazili na to, že někteří lidé uvěřili, ale pak spíše stárli než aby zráli, a tak potřebovali znovu slyšet základy přirovnávané k mléku místo aby byli schopni přemýšlet o dalších věcech připodobňovaných k hutnému pokrmu. Moc bych si přál, abychom ve všech oblastech zráli a nejen stárli.
A pokud se v některé oblasti načapáme ještě na mléku, vezměme si příklad ze Staníčka a začněme pěkně pomalu, lžičku po lžičce. Když vytrváme, za čas se propracujeme od drcené mrkvičky k pořádnému vepřu, knedlu, zelu 🙂
