Síla
Crrr. Budík zvoní jak zběsilý a mně se nechce ani natáhnout ruku z postele, abych ho zamáčkl. Koukám na něj jako čerstvě vyoraná myš. 5:00. Co to blázním, přemítám. Pak mi to došlo. Ode dneška přece začínám trénovat. Je 5:05 a já se vykutálím z postele a šahám po lístku, kde jsem si zapsal svůj tréninkový plán.
Studená sprcha! Fuj, to jsem snad nebyl střízlivý když jsem si to tam napsal. Brrr. Ta voda je moc studená. Maminko, pomoc!
Půl hodinky běhu venku. To snad ne, vždyť prší. Bože, to mi děláš snad naschvál. Je 5:15 a já vybíhám ven. Proč jsem si dával tu sprchu, přemítám, zatímco mi kapky deště zatékají za krk.
Před šestou jsem doma a jsem mokrý jak myš. Dívám se na svůj lístek a nevěřím vlastním očím. 30 kliků, 30 dřepů, 30 sklapovaček. To jsem fakt psal já? To jsem měl asi zatmění mysli. Nohy se mi klepou z běhu, tak dám jen 10 dřepů. Ostudo, zní mi v hlavě. Jsi máčka, co blbneš?
Dívám se znova na lístek – 15 minut na rotopedu. To jsem se musel splést nebo co. Ale co, dal ses na vojnu, tak musíš bojovat, ne? Vždyť i Bible říká, že nejdříve je třeba dřina a pak můžu sklízet plody úspěchu. „Také rolník musí nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu.“ Chvíli nad tím přemítám, že se to týká zemědělce a ne sportovce, ale pak mávnu rukou. Aj o tom sportovci se tam píše, jak by řekl náš děda. Šlapu na rotopedu, zatínám zuby a jedinou útěchu mi poskytuje vědomí, že nemusím jet v tom lijáku na opravdovém kole venku.
Uf, rotoped je za mnou a lísteček mi říká, že můžu jít do práce. Hurá! Jít do práce? Co to je? Vždyť přece jezdím autobusem. To snad ne, vždyť venku prší, to přijdu do práce jak čuňátko. Ještě že máme ty sprchy.
„Vypadáš dneska nějak zbědovaně,“ vítá mne kolega. „Ale, trošku jsem po ránu sportoval, trénuji na maratón,“ odpovídám a snažím se vyloudit nenucený úsměv. Nepodařilo se.
Na oběd jsem raději jel výtahem, byť obvykle jdu to jedno patro pěšky. Nohy bolí. Zpátky domů jedu raději autobusem. Jsem zbitý jak pes, a tak dělám, že nevidím, když půl cesty zápasí stará babička o hůlce o udržení rovnováhy. Dneska vás babi sednou nepustím, já trénuji na maratón. Trochu se stydím, ale neustál bych to. Večerní trénink bojkotuji, duch je sice silný, no dobře, popravdě akorát není úplně ubitý, ale tělo je slabé. Tak to měli i první učedníci v Bibli, utěšuji se, ale popravdě nevím, zda to ten Ježíš tenkrát nemyslel jako výtku. Spím jak zabitý, budík neslyším a do práce přicházím pozdě. „Zase jsi byl sportovat?“, popichuje mne kolega.
Dělám, že neslyším. Prý že sport povznáší…
…
O rok později.
Už jen kilometr, říkám si, už jen půl kilometru. Běž, nevzdávej to! Dav aplauduje a já konečně dopajdám do cíle. Hurá… maratón za mnou. Koukám na hodinky. 5:00. Uf, to snad ne, v tolik přece zazvonil ten budík.
Večer ležím v posteli, sklenici vína v ruce a slavím. Slavím? Je vlastně co slavit? Stal se ze mne sportovec, zaběhl jsem maratón. Jsem silný. Jsem skutečně silný? Mám pochybnosti. Ta babička, co jsem ji nepustil sednout po jednom z těch náročnějších tréninků, to v zatáčce neustála, spadla a zlomila si nohu. Dva měsíce ji měla v sádře. Dvacetkrát jsem zaspal, z toho třikrát jsem propásl důležitou schůzku. Propustili mne. Manželka se odstěhovala, protože jsem na ni neměl čas, byl jsem na tréninku. Uhoněný rok, vše jsem podřídil tomu, abych se stal silným a co z toho?
Otvírám Bibli, abych se podíval, zda je tam fakt něco o tom sportovci, jak říkal náš děda. „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.“ Bože, to snad ne. Já jsem strávil rok v posilce a na tréninku, abych získal sílu. Oblékal jsem závaží, propocená trička a ďábel mne dostal. Mám za sebou maratón, ale život se mi rozpadl. Och, já hlupák. „Bože, odpusť, smiluj se,“ zašeptám a přijde mi, jako bych slyšel. „Odpouštím Ti, pro krev Ježíše Krista.“ Pláču a usínám.
Crrr. Budík zvoní jak zběsilý a mně se nechce ani natáhnout ruku z postele, abych ho zamáčkl. Koukám na něj jako čerstvě vyoraná myš. 5:00. Co to blázním, přemítám. Pak mi to došlo. Ode dneška přece hledám svou sílu u Pána, a nejlepší je začít hned ráno. To vím ze sportu 🙂
