První radosti i zklamání
Historie se prý opakuje. Něco na tom bude, protože dnes jsem dělal něco, co jsem dělal naposled na vojně – běhal ve velkém mrazu. Pravdou je, že podmínky tehdy a dnes byly o dost jiné. Tenkrát jsem běžel s plnou polní, dnes jen ve volném oděvu, tenkrát jsem měl na nohou nepohodlné vojenské kanady, dneska botasky. Hlavní rozdíl je však v tom, že dnes jsem běžel dobrovolně.
Když jsem začal trénovat, bylo krásné počasí připomínající mnohem více podzim než leden, ale tento týden se zima přihlásila skoro v celé své nádheře. Píšu skoro, protože sněhu je jen pár centimetrů. Od posledního příspěvku na téma běh uplynuly již tři týdny, takže by se dalo dedukovat, že zvítězilo pohodlí a já to vzdal, ale není tomu tak. Motivace zůstává, a to je důvod, proč jsem si to do obchodu dal klusem, byť bylo venku okolo minus patnácti stupňů. Ale vezměme to pěkně popořádku.
Poté, co jsme si se Standou plácli, jsem to vzal poctivě. Už žádná čtvrthodinka, ale rovnou dvacet minut a na víkend jsem si naplánoval dvě dvacetipětiminutovky. První tři běhy se mi dařilo dobře, vždy jsem doběhl s vědomím, že bych ještě kousek mohl běžet. Takže pocity skvělé jenže pak přišlo nedělní ráno. Nějak jsem už v posteli zápasil s tím, zda mám jít běhat nebo ne a nakonec jsem se rozhodl, že plán je plán a že půjdu. Opojen předchozími běhy jsem se rozhodl dát vale běhu po rovině a vyrazil jsem do kopce na hřeben. Před pár lety, kdy byla kondice v lepším stavu, jsem to byl schopen bez problému zaběhnout. Ale ouha, brzy se ranní pohoda proměnila v utrpení. Do kopce jsem lapal po dechu, polovinu cesty jsem spíše šel než běžel, navíc jsem se (neúspěšně) snažil vyhýbat blátu a domů jsem došel z posledních sil. Připadal jsem si jako Rocky na svém prvním výběhu poté co přijal výzvu bojovat o titul mistra světa. On se taky na kopci držel za bok a snažil se popadnout dech. Úžasné je, že za nějaký čas nahoru vyběhl už bez problémů, a tak mám naději, že pokud vytrvám, že si letos dám kolečko po hřebeni Bečevné a doběhnu v pohodě zase domů.
Tím ránem mé přepálení sil neskončilo, večer jsem zalehl s horečkou a běhání jsem musel minulý týden pustit k vodě. Nicméně tento týden jsem se zase pustil do běhání, ale pro jistotu pěkně zvolna. Ono to vlastně ani jinak nejde, když venku mrzne až praští, protože bych nerad zase nuceně přerušil. Takže celý dnešní běh doprovázela myšlenka: „Hlavně se nezpoť, nebo cestou z obchodu zmrzneš.“ Jelikož čteš tyto řádky, tak už víš, že jsem nezmrzl 🙂 Takže pokud vše půjde dobře, tak zítra voraz a v úterý zase hezky ven, prý se má trošku oteplit, tak se těším, že si zase budu moci dovolit trošku toho potu.
Statistika týdne T-14 (celkem od začátku – 17 km)
úterý – 7.1.2014 – 3,00 km – 20:40
čtvrtek – 9.1.2014 – 3,00 km – 20:15
sobota – 11.1.2014 – 3,30 km – 23:35
neděle – 12.1.2014 – 3,60 km – 30:35
Statistika týdne T-13 (celkem od začátku – 18,3 km)
pátek – 17.1.2014 – 1,30 km – 10:20
Statistika týdne T-12 (celkem od začátku – 24,2 km – můj první letošní „půlmaratón“ je za mnou 🙂 )
úterý – 21.1.2014 – 2,00 km – 12:40
čtvrtek – 23.1.2014 – 2,70 km – 18:40
neděle – 26.1.2014 – 1,20 km – 08:40
