Průtrž mračen
Minulý týden jsem s dětmi vyrazil na zahrádku. Cestou se honily mraky a v dáli bylo slyšet hřmění. Začne pršet nebo nezačne pršet? To byla otázka, kterou jsem si v duchu kladl.
Začalo. A nebyl to ledajaký déšť, ale pořádná průtrž mračen. Dokonce i kroupy padaly. Nejdříve jsme se s dětmi schovali pod stříšku, ale pak jsme se vydali na ústup. To, že budu mokrý shora, jsem čekal, ale to, že se budu brodit na kopci ve vodě, to ne. Ale jelikož byla půda tak udusaná a vyprahlá, voda, kterou by tak potřebovala, po ní jen stékala, takže na chodníku bylo místy i zhruba dva centimetry vody. S dětmi jsme zažili malé dobrodružství, ale neskončilo jen u toho.
Pár dní předtím jsem četl knihu „2000 rad pro zahrádkáře“, a tak se mi vybavila tato rada: „V období horka patří kypření povrchu půdy k nejdůležitějším pěstebním opatřením na zahrádce. … Okopávat je nutné po každém dešti nebo zálivce.“ Přiznám se bez mučení, že to nedodržuji, ale když občas něco okopeme, rozdíl je opravdu vidět. Voda v takovém místě při zalévání hned vsakuje dovnitř, zatímco jinde stojí na povrchu.
Neskončilo však u zahrádky. Uvědomil jsem si, že i půda našeho srdce potřebuje nejen zálivku, ale také okopávání, tedy pokud chceme sklidit nějaké dobré ovoce. Žijeme ve svobodné zemi, kde máme možnost se vzdělávat, číst, sytit se spoustou informací atd. Jsme-li křesťané v Čechách a na Moravě, máme svobodu se scházet k bohoslužbám, máme Bibli ve vlastním jazyce, dokonce v mnoha překladech, můžeme poslouchat desítky a stovky kázání či vyučování na internetu. Otázkou je, jaká je půda našeho srdce. V Bibli najdeme podobenství o rozsévači. Mluví se tam o tom, že rozhozené zrno občas padne na skalnatou půdu, občas podél cesty, někdy do trní a jindy zase na úrodnou půdu. Jaká je půda mého srdce? Je okopaná a připravená nasát vláhu Božího slova? Nebo je tvrdá a Boží slovo po ní steče bez užitku? Projeví se nějak to, co slyším nebo čtu v mém životě?
Zajímavé otázky přinesla jedna průtrž mračen. Rád bych řekl, že půda mého srdce je připravená nasát vláhu a přinést úrodu. Ale není tomu tak vždy. Proto jsem moc rád za toto připomenutí, že bych měl vyrazit okopávat. A to na obě zahrádky.
