Živnostníkem snadno a rychle?
Dnes uplynul měsíc od okamžiku, kdy jsem se stal živnostníkem. Dá se stát živnostníkem snadno a rychle? A jak to vlastně přišlo, že se ze Standy stal „parazit společnosti“, jak se kdysi o živnostnících vyjádřil jeden stínový ministr?
Pohled první – ano, je možné se stát živnostníkem snadno a rychle
Stačilo zajít na živnostenský odbor Městského úřadu, být vybaven občankou a tisícikorunou a během zhruba deseti minut se ze mne stal OSVČ, čili osoba samostatně výdělečně činná. Občanka mi zůstala, tisícovka ne.
Velmi mile mne překvapila vstřícnost pracovnice, pohoda i samotná rychlost. Využil jsem taktéž možnosti ohlásit zahájení živnosti dotčeným institucím (ČSSZ, zdravotní pojišťovna, finanční úřad) pomoci jednotného registračního formuláře. Překvapilo mne, že bylo potřeba nahlásit zaměstnavatele a datum nástupu do zaměstnání. S tím jsem nepočítal, ale vzpomněl jsem si:-) Takže pokud budete začínat živnost jako vedlejší činnost, neboť pracujete, a chcete využít jednotné registrace, tak tento údaj s sebou.
Ani další věci do začátku nebyly složité. Rozhodl jsem se nemíchat rodinné a „podnikatelské“ peníze, a proto jsem si zřídil podnikatelský účet. Klasicky, na pobočce, do deseti minut jsem byl hotov.
Doména? Jelikož už jednu mám, proto by registrace další byla při platbě kartou otázka cca pěti minut. Já raději peníze převedl z účtu, tak to bylo spíše deset. Webhosting jsem už měl vyřešený dříve, takže tato starost mi odpadla.
Ano, živnostníkem se lze stát snadno a rychle.
Pohled druhý – je to krapet složitější
Rozhodnutí, že bych měl nějakou formou vydat 37 pohádek, padlo v květnu loňského roku. V té době jsem měl na svém kontě zhruba kolem deseti kousků, tak první úkol byl jasný. Vymysli a sepiš ty zbývající. Vymýšlení nebylo až tak těžké, horší a časově náročnější bylo sednout k počítači a pohádky zapsat a učesat.
Jak se počet pohádek přibližoval číslu 37, víc a více jsem přemýšlel o tom, co dál. Na korekturu i titulní stránku jsem našel šikovné známé, takže zbývalo vyřešit hlavně otázky sazby a distribuce. Takže jsem začal zkoumat, zda mi pro prodej vlastního díla stačí být OSVČ bez živnosti (podle autorského zákona) nebo zda je třeba míti živnost. Pohledy na tuto věc jsou různé, nakonec jsem se rozhodl, že mít IČO může býti výhoda.
Rozhodl jsem se, že e-knihu vysázím sám, takže jsem oprášil znalosti LaTeXu. Po technické stránce jsem byl v pohodě, zvláště když strýček Google rád pomohl. Horší to bylo s „estetickou“, však jsem taky první vydání v pdfku brzy aktualizoval, aby to vypadalo krapet lépe než v původní verzi (díky, Martine). Od začátku jsem zvažoval, zda si vystačím s formátem pdf, nebo zda e-knihu vydám i ve formátech více vhodných pro čtečky. Ještě před dvěma týdny jsem měl jasno – pdf do začátku stačí. Naštěstí mi kolega ukázal, jak to moje pdfko vypadá na čtečce Amazon Kindle, a bylo rozhodnuto (díky, Martine – mimochodem, to je jiný Martin). Dalších pár hodin práce navíc, ještě že mi České dráhy svým výlukovým jízdním řádem naordinovaly krapet delší cestu vlakem, takže jsem se mohl více seznámit s programem Calibre. V něm jsem pak vytvořil e-knihu v požadovaných formátech epub a mobi.
Další věcí byly webové stránky a jednoduchý „e-shop“. Opět to bylo podobné jako se sazbou. Technicky celkem v pohodě, design už byl horší. Dopustil jsem se chyby, před kterou zkušení varují – podcenil jsem design. Díky Martinovi (ten první zmíněný) se to brzy krapet vylepšilo. Znovu díky. Abych pravdu řekl, s tím, že můj vkus patří spíše do pravěku, jsem krapet počítal. V souvislosti s webovými stránkami mne však překvapily tři jiné věci.
Tou první byla potřeba registrace na Úřadě pro ochranu osobních údajů, neboť e-mail, který potřebuji pro vyřízení objednávky získat, může býti osobním údajem. Naštěstí vyplnit formulář bylo tak na pět minut a i když zákon dává na vyřízení lhůtu 30 dní, v pondělí jsem vyplnil formulář a už ve čtvrtek jsem se našel v registru.
Druhou věcí bylo, kolik je toho potřeba zmínit ve všeobecných obchodních podmínkách, aby člověk učinil legislativě zadost (ještě že rád píšu :-), horší to mají ti, kdo je mají číst).
Poslední překvapení bylo, že doladit vše, co jsem si v kostře vymyslel, chce více času, než jsem si původně myslel. Ještě že jsou ty večery (když do nich zahrneme i kus noci) relativně dlouhé.
Více se nebudu rozepisovat, tolik určitě stačí k tomu, aby bylo jasné, že „snadno a rychle“ to vůbec nemusí být.
A co nyní?
Je 37. kalendářní týden, a tak jsem svou první e-knihu – Pohádky z tátovy hlavy – vypustil ve středu do světa internetu. Vyzkoušel jsem si, jak se zakládá stránka na facebooku a taky jak zveřejnit svůj první příspěvek na youtube. A zakusil jsem radost z toho, že jsem ještě ten den vydělal své první živnostenské peníze. 37 korun během jediného den, není to sladká odměna? 🙂
