Včera jsem šel nočním sídlištěm a najednou mne oslovili dva mladíci: „Máš oheň?“ Nejdříve jsem se trošku lekl, ale pak jsem jim řekl, že ne, neboť jsem neměl ani sirky ani zapalovač. Ti mladíci toužili po cigaretě a já jim nepomohl naplnit jejich potřebu. Ale pak jsem si uvědomil, že někde hluboko v srdci mají jinou touhu, touhu po Bohu. Možná to ani sami neví, ale je tam, neboť jsme tak stvořeni. A pak otázka „máš oheň?“ může mít jiný smysl.
Ježíš řekl: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ A já se musel ptát sám sebe, zda mám oheň. Zda je na mém životě vidět, že hořím pro Ježíše tak, že by ode mne šlo zapalovat, byť ne cigarety, ale lidská srdce.
Bojím se, že moc ne, a tak jsem po zbytek cesty prosil Boha, aby ve mne zapálil nový a jasný plamen jeho lásky. Prosme my všichni, ať hoříme a naše světlo ať svítí před lidmi, aby mohli vzdát slávu Bohu v nebesích.
Byl krásný letní den, venku svítí slunce, voda v rybníce se vlní a já toužil se do ní ponořit a rozčísnout ji plaveckými tempy. Vedle dveří visel velký teploměr a když jsem se na něj podíval, ukazoval krásných letních 24 stupňů. Zaradoval jsem se, že je ideální počasí na koupání a za chvíli jsem již plaval, jezdil na lodičce, prostě si to užil.
Pak přišel večer a s kamarádem jsme se chystali vyrazit na procházku. Podíval jsem se na teploměr a ukazoval úžasných 24 stupňů. Děkoval jsem Bohu za vlahý večer a vyrazili jsme. Ovšem po nějaké době mi začalo být zima, a tak jsem si říkal, že na těch 24 stupňů to není nic moc. Ale procházka a hlavně pokec, který šel do hloubky, mě zahřál, takže jsem teplotu pustil z hlavy.
A bylo jitro, den druhý… Ne, to je z jiné knihy, bylo další den odpoledne, venku poprchávalo a já lákal svou ženu k plavání v rybníce. Jak známo, voda je přece nejteplejší za deště. Ještě jsem omrknul teploměr a říkám: „Neboj, venku je 24 stupňů, tak šup do plavek a jdeme.“ A tak jsme vyrazili a zase mi něco nehrálo. Voda studená, na břehu lidé v bundách, spíše podzim než léto. Posteskl jsem si kamarádovi, že na 24 stupňů je nějaká zima. Místo aby mne utěšil, pěkně se rozesmál a prozradil mi, že teploměr je rozbitý a vždy ukazuje stejně. A opravdu, až jsem se zahřál v teple, tak jsem se na něj šel podívat pozorněji. Rtuť byla dole roztržená, a proto ukazoval vždy 24 stupňů.
Každý z nás má podobný teploměr, neměří sice naši teplotu, ale náš život a náš vztah k Bohu. I on se někdy může pokazit, a tak sice možná máme pocit, že něco nehraje, ale pak se rozumem nebo jinak uklidníme, že vše je v pořádku, stačí se přece podívat na teploměr.
Já jsem potřeboval kamaráda, aby mi osvětlil pravý stav věcí a my všichni potřebujeme druhé, aby nám pomáhali vidět skutečnost a nenechat se oklamat. V Bibli najdeme příklad toho, jak se vzájemně potřebujeme: „Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.“ Padne-li jeden nebo má-li rozbitý teploměr, druhý mu pomůže.
Ale kromě přátel je ještě někdo, koho se můžeme a máme ptát na to, zda je náš životní teploměr i náš život v pořádku. Je to Bůh, který nás zná a příkladem takové otázky jsou slova izraelského krále Davida: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“
Nechme se i my zkoumat, ptejme se sebe, druhých a Boha na to, v jakém stavu je náš životní teploměr.
V dnešní Mladé frontě mne zaujal titulek „Dárky letos platí lichváři“. Článek popisoval, že banky a úvěrové firmy půjčují před Vánocemi opatrněji, ale že lidí, kteří si chtějí půjčit, neubývá, a tak se obracejí na pochybné firmy. Když se podívám na vývěsky, tak často tam bývají inzeráty typu „Půjčka 1000 korun přes SMS“, „Okamžitá půjčka bez ručitele“ atd. A asi i díky tomu jsem mohl nedávno zahlédnou na sloupu inzerát hlásající „ODDLUŽENÍ“.
Oddlužení, to musí tomu, kdo je zabředlý v dluzích, kdo si půjčuje aby mohl splácet předchozí půjčky, znít jako rajská hudba… Být po krk v problémech a najednou už nebýt! To je úžasná věc. Když jsem viděl ten inzerát na oddlužení, vybavil se mi text z Bible: „Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.“ Zde se mluví také o dlužním úpisu, ale ne o penězích, o něčem mnohem závažnějším. My všichni, ať již spravujeme peníze moudře nebo nikoli, ať již máme hypotéku či nikoli, ať žijeme slušně nebo vůbec ne, my všichni máme dluh. A to dluh vůči Bohu, našemu stvořiteli. Možná Tě napadne, co to tady plácám za nesmysly, vždyť jsi přece nikoho nezabil, nic jsi neukradl, jsi přece slušný člověk. Bible je však nekompromisní, říká, že všichni lidé mají dluh, neboť žijí jako by Bůh nebyl. A ono se to vždy nějak projeví, někdy nenápadně, našim sobectvím, pýchou, sebestředností nebo tichým odsuzováním druhých. Někdy nápadně, vraždou, krádeží, lží, pomlouváním, rozbitými vztahy atd. Bůh však není lichvář, který by nám to vše dal vyzobat i s úroky, ale nabízí nám milost, nabízí nám totální oddlužení. To, že převezme naše dluhy. Dluh vždy musí někdo zaplatit a Bůh již zaplatil. Ježíš Kristus šel na kříž, platil svou krví, abychom nemuseli platit my. Boží nabídka oddlužení stále trvá a podmínky jsou jednoduché – uznat, že jsme vinni, odvrátit se od zaměřenosti na sebe a činů z toho vyplývajících, poprosit o oddlužení a důvěřovat, že Ježíšova platba je dostatečná pro okamžik účtování.
Boží nabídka na oddlužení trvá. Chci Tě povzbudit, abys ji využil.
(napsáno 10.12.2009)
