Myšlenky z tátovy hlavy

Včera jsem šel nočním sídlištěm a najednou mne oslovili dva mladíci: „Máš oheň?“ Nejdříve jsem se trošku lekl, ale pak jsem jim řekl, že ne, neboť jsem neměl ani sirky ani zapalovač. Ti mladíci toužili po cigaretě a já jim nepomohl naplnit jejich potřebu. Ale pak jsem si uvědomil, že někde hluboko v srdci mají jinou touhu, touhu po Bohu. Možná to ani sami neví, ale je tam, neboť jsme tak stvořeni. A pak otázka „máš oheň?“ může mít jiný smysl.
Ježíš řekl: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ A já se musel ptát sám sebe, zda mám oheň. Zda je na mém životě vidět, že hořím pro Ježíše tak, že by ode mne šlo zapalovat, byť ne cigarety, ale lidská srdce.
Bojím se, že moc ne, a tak jsem po zbytek cesty prosil Boha, aby ve mne zapálil nový a jasný plamen jeho lásky. Prosme my všichni, ať hoříme a naše světlo ať svítí před lidmi, aby mohli vzdát slávu Bohu v nebesích.