24 stupňů Celsia
Byl krásný letní den, venku svítí slunce, voda v rybníce se vlní a já toužil se do ní ponořit a rozčísnout ji plaveckými tempy. Vedle dveří visel velký teploměr a když jsem se na něj podíval, ukazoval krásných letních 24 stupňů. Zaradoval jsem se, že je ideální počasí na koupání a za chvíli jsem již plaval, jezdil na lodičce, prostě si to užil.
Pak přišel večer a s kamarádem jsme se chystali vyrazit na procházku. Podíval jsem se na teploměr a ukazoval úžasných 24 stupňů. Děkoval jsem Bohu za vlahý večer a vyrazili jsme. Ovšem po nějaké době mi začalo být zima, a tak jsem si říkal, že na těch 24 stupňů to není nic moc. Ale procházka a hlavně pokec, který šel do hloubky, mě zahřál, takže jsem teplotu pustil z hlavy.
A bylo jitro, den druhý… Ne, to je z jiné knihy, bylo další den odpoledne, venku poprchávalo a já lákal svou ženu k plavání v rybníce. Jak známo, voda je přece nejteplejší za deště. Ještě jsem omrknul teploměr a říkám: „Neboj, venku je 24 stupňů, tak šup do plavek a jdeme.“ A tak jsme vyrazili a zase mi něco nehrálo. Voda studená, na břehu lidé v bundách, spíše podzim než léto. Posteskl jsem si kamarádovi, že na 24 stupňů je nějaká zima. Místo aby mne utěšil, pěkně se rozesmál a prozradil mi, že teploměr je rozbitý a vždy ukazuje stejně. A opravdu, až jsem se zahřál v teple, tak jsem se na něj šel podívat pozorněji. Rtuť byla dole roztržená, a proto ukazoval vždy 24 stupňů.
Každý z nás má podobný teploměr, neměří sice naši teplotu, ale náš život a náš vztah k Bohu. I on se někdy může pokazit, a tak sice možná máme pocit, že něco nehraje, ale pak se rozumem nebo jinak uklidníme, že vše je v pořádku, stačí se přece podívat na teploměr.
Já jsem potřeboval kamaráda, aby mi osvětlil pravý stav věcí a my všichni potřebujeme druhé, aby nám pomáhali vidět skutečnost a nenechat se oklamat. V Bibli najdeme příklad toho, jak se vzájemně potřebujeme: „Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.“ Padne-li jeden nebo má-li rozbitý teploměr, druhý mu pomůže.
Ale kromě přátel je ještě někdo, koho se můžeme a máme ptát na to, zda je náš životní teploměr i náš život v pořádku. Je to Bůh, který nás zná a příkladem takové otázky jsou slova izraelského krále Davida: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“
Nechme se i my zkoumat, ptejme se sebe, druhých a Boha na to, v jakém stavu je náš životní teploměr.
