Měsíc s Logopedickými pohádkami
Dnes je to měsíc od Štědrého dne, ode dne, kdy děti nalezly pod stromečkem CD s názvem „Logopedické pohádky“. Co tyto pohádky přinesly do našeho života?
Jak můžete vědět z minulého příspěvku, loni (ten čas už letí) jsem se i já rozhoupal vyzkoušet nákup audio knihy. Dětem jsem koupil Logopedické pohádky a ženě audioknihu fejetonů Tohle si poslechni.
Děti si pohádky zamilovaly, zejména díky tomu, že jim krátily cestu v autě, když jsme jeli do Brna. Zásoba pohádek je obrovská, vystačily nám na cestu tam i zpět a ještě jsme je nestihli poslechnout všechny. Holt 45 pohádek, plus procvičování ke každé z nich, vydá na více než tři a půl hodiny mluveného slova.
A to krásného mluveného slova. Musím uznat, že jak samotné pohádky, tak jejich čtení v podání Barbory Hrzánové, jsou skvělé. Každá pohádka se zaměřuje na procvičování nějakého problematického písmene, k čemuž autorky vždy vytáhly pořádný úlovek z nepřeberné studnice českých slov. Pohádky jsou zajímavé nejen množstvím slov s danými písmeny, ale také obsahem. Jsou to vtipné a krásné příběhy, často s poučením. Příjemně pohladí uši a zároveň potěší duši.
Po každé pohádce je krátké shrnutí, kdy zazní otázka a odpověď, kterou by děti měly zopakovat, a tak nenásilně trénovat správnou výslovnost. Popravdě nejvíce opakuji já, ale Anička se tu a tam přidá taky. 🙂 Staník vždy mlčí jako sovětský partyzán u výslechu, ale už několikrát jsme ho přistihli, že si části pohádek povídá sám při svých hrách, takže cíl to plní, byť trošku jiným způsobem.
Po měsíční zkušenosti mohu s čistým svědomím říci, že investice do těchto pohádek rozhodně nelituji. I kdyby to nepřineslo během času proměnu v jejich mluvení, rozhodně je to obohatilo a během toho měsíce také na dlouhé hodiny zabavilo.
