Kdo to přišel? – VII
V neděli mnozí lidé zapálili čtvrtou svíci na adventním věnci. Neklamné znamení toho, že Vánoce jsou tady coby dup. Období adventu se chýlí ke konci a s ním pomalu končí i tento miniseriál. Podívejme se tedy na poslední Ježíšův výrok typu „Já jsem“, který je zapsán v Janově evangeliu.
„Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.“
Toto řekl Ježíš svým nejbližším učedníkům, když s nimi naposledy večeřel. Řekl to těm, kteří měli v budoucnu roznést zvěst o Boží lásce i o Božím hněvu do celého světa. Co jim tím chtěl vlastně říci? Co znamená být vinným, nebo jakýmkoli jiným kmenem? Kmen je spojnicí mezi kořeny a mezi větvemi, ratolestmi. Kmenem proudí živiny a vláha od kořenů do koruny. Toto známe, byť tady na severu spíše s ovocnými stromy. Když se nějaká větev ulomí, třeba pod tíhou ovoce, tak zaschne. Nebo když větve ořežeme, za nějaký čas dobře hoří, protože vyschnou. Ježíš zde říká všem, kdo ho chtějí následovat, že to nemohou dělat bez něho.
Pokud chceme následovat Ježíše a nést hojné ovoce, potřebujeme žít s Ježíšem. Potřebujeme jeho sílu, jeho vedení. Bez toho totiž naše víra seschne do nějakého prázdného náboženství, které bude pouze karikaturou křesťanství. Náboženství, kde bude vnější forma, ale vytratí se skutečný obsah a život.
Dnes mnoho lidí touží po nezávislosti. Chce se rozhodovat po svém. Využijme zbylé (před)vánoční dny k tomu, abychom každý sám přemýšleli o tom, zda jsem stále napojen na Ježíše, zda čerpám jeho mízu. Nebo zda volím cestu nezávislosti. Cestu, na které má víra pomalu usychá.
