Kdo to přišel? – VI
Předposlední Ježíšův výrok „Já jsem“ z Janova evangelia zní: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Ježíš je cesta. Cestou kam? To už víme, stačí vzpomenout na Ježíšův výrok o dveřích, který říká to samé: „Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn.“ Ježíš je cestou k Bohu Otci, cestou do nebe. Na rozdíl od mnoha názorů kolujících v současnosti po internetu si zde Ježíš nárokuje výlučnost. Není jiné cesty k Bohu Otci, než skrze víru v Ježíše. Nestačí zajít o Vánocích (a třeba o Velikonocích) do kostela, nestačí rituály nebo náboženské obřady. Nestačí se narodit do křesťanské rodiny.
Být cestou zároveň znamená, že život s Ježíšem není něco, co bude až někdy po smrti, ale že je to už tady a teď. Den za dnem můžeme kráčet s Ježíšem.
Ježíš je pravda. Silné slovo, že? Dokonce i jeho učedníci, kteří s ním mnohé zažili, pochybovali. I jim musel říci, ať mu věří aspoň pro skutky, které koná a které viděli. Možná i my potřebujeme s Ježíšem zkušenosti, nejen informace o něm, abychom mu důvěřovali, abychom uznali, že jeho slova jsou pravdivá.
Ježíš je život. I o tomto tématu už mluvil, jak jsme mohli číst v minulém díle. Náš život zde na zemi je Boží dar. Ale náš život fyzickou smrtí nekončí. Chceme-li žít s Bohem i po ní, potřebujeme Ježíše a jeho oběť na kříži.
Štědrý den je tady už za méně než týden. Mnohým lidem stoupá tlak, stres, aby vše stihli nakoupit, zařídit, uklidit atd., se zvyšuje. Třeba by nám pomohlo k větší pohodě dát si od všech těchto věcí na chvíli pauzu a přemýšlet. Přemýšlet o tom, zda jdu životem sám nebo s Ježíšem. Jestli Ježíši důvěřuji. Zda beru svůj život jako dar a zda jsem přijal také Ježíšovu nabídku věčného života.
