Kdo to přišel? – IV
Jak jsem naznačil v minulém díle tohoto adventního miniseriálu, čtvrtý Ježíšův výrok stylu „Já jsem“ se týká ovcí. Je zapsán v desáté kapitole Janova evangelia.
„Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.“
Ježíš se zde prohlašuje za dobrého pastýře. Jak vypadá dobrý pastýř? Jako ten, kdo se stará o své ovce a komu na nich záleží. Ten, kdo ovce nenechá v nebezpečí, ale je ochoten pro ně riskovat, bránit je. Ten, kdo své ovce zná a usiluje pro ně o to nejlepší. Jak se to projevuje prakticky? Dobrý pastýř chodí a hledá pro ovce dobrou pastvu i vodu. Dobrý pastýř hledá ztracenou ovci. Když se blíží bouřka, zahání ovce do bezpečí navzdory únavě a tomu, že sám třeba mokne (mimochodem, Cliff Young, který v roce 1983 ve svých jednašedesáti letech překvapil běžecký svět, sdílel tuto svou zkušenost pastýře ovcí: „Podívejte, vyrůstal jsem na farmě, kde jsme si nemohli dovolit koně nebo auta, takže jsem ovce naháněl já. Kdykoli se blížila bouřka, musel jsem sehnat celé stádo. Ovcí jsme měli dva tisíce a měli jsme dva tisíce akrů půdy. Někdy jsem musel běžet dva či tři dny, než jsem je sehnal, trvalo to dlouho, nakonec jsem to ale dokázal.“ (zdroj: rungo.cz)). Kdybychom se vydali navštívit nějakého baču a pozorovali ho delší dobu, jistě bychom viděli další věci, které dobrý pastýř musí dělat, aby se jeho stádu dařilo dobře.
Ježíš říká, že je dobrým pastýřem. Takovým, který položí za své ovce život. Ještě pár dnů a máme zde Vánoce, kdy si připomínáme, že Ježíš přišel na zem. Za pár měsíců tady budou Velikonoce, kdy si budeme připomínat, že Ježíš zemřel. Zemřel na kříži, a to za nás, hříšné lidi. Zemřel dobrovolně. Zemřel proto, aby každý, ať původem Žid, Řek, pohan nebo Čech, mohl vejít na nebeské pastviny.
Ježíš volá a je na nás, zda chceme slyšet jeho hlas. A nejen slyšet, ale také poslouchat. Zda chceme Ježíše poznat jako dobrého pastýře.
V neděli bude čas zapálit třetí adventní svíci. Co tak posedět u zapáleného adventního věnce, nebo jen tak někde v klidu, a rozjímat nad tím, jaké to je nebo jaké by to bylo mít a znát dobrého pastýře v nebesích? Takového, o něm v dávných dobách napsal král David toto: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.“
