Kdo to přišel? – III
Třetí i čtvrtý Ježíšův výrok „Já jsem“ se týká ovcí a ovčince. Oba jsou zapsány v desáté kapitole Janova evangelia a ten dnešní zní: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. … Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. “
Dveře. Obyčejná věc. Denně jimi procházíme mnohokrát. K čemu jsou vlastně dveře?
Dveře nám zajišťují bezpečí. Diskrétní jednání se konají za zavřenými dveřmi. Děti učíme zamykat. Prodejci nám často nabízejí bezpečnostní dveře. Když se staví nové stavby, častokrát hasiči požadují ohnivzdorné dveře. Na lodi či ponorce jsou vodotěsné dveře. Mohli bychom pokračovat. Když projdeme dveřmi dovnitř, dostáváme se do bezpečí. Třeba před zimou či deštěm. Před někým, kdo nás pronásleduje. Prasátka z pohádky zabouchla dveře vlkovi před nosem.
Dveřmi však procházíme také ven, vycházíme z pohodlí svého domova. Vyrážíme za obživou, jdeme do práce, do školky, do školy, za zábavou, za dalšími lidmi. Ovce vycházejí dveřmi ovčince na pastvu.
Dveře jsou ten správný způsob jak vejít do ovčince nebo kamkoli jinam. V prvním verši desáté kapitoly je napsáno, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. I dnes zloději či jiní nezvaní hosté často přicházejí třeba oknem, přes balkón atd.
Ježíš říká, že je dveřmi pro ovce. Dveřmi kam? Je dveřmi vedoucími na nebeskou pastvu. Je dveřmi vedoucími do bezpečí Boží náruče. Je dveřmi pro všechny, kdo slyší jeho hlas a kdo se rozhodne jimi projít. Nemusíme se k Bohu snažit vlézt oknem, přelézat plot nebo se plížit kanálem. Ježíš otevřel dveře, kterými můžeme vejít.
Je advent, a tak si najděme čas chvíli přemýšlet nad tím, zda jsme prošli Ježíšovými dveřmi. A když vycházíme den za dnem ven nebo když se vracíme domů, zda přitom počítáme s Ježíšem. Nebo zda nám stačí jednou za rok někde v jesličkách.
