Kdo to přišel? – II
Druhý Ježíšův výrok „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ je zapsán v osmé kapitole Janova evangelia.
Po chlebu se Ježíš přirovnává k další běžné věci – ke světlu. Co si pod tím představit? Jistě jsme mnozí zažili, jaké to je, když vypnou proud. Nepotěší nás to přes den, natož pak v noci. Protože když v našich podmínkách v noci náhle vypnou proud, ocitneme se většinou ve tmě, protože přestanou fungovat naše lustry, lampičky a jiné elektrické zdroje osvětlení. Pro takové případy má mnoho lidí nachytánu nějakou baterku, svíčku a sirky nebo třeba petrolejku. Když Ježíš říká, že je světlem světa, znamená to, že křesťané mají pro tyto příležitosti nachystaného Ježíše? Že se při výpadku elektřiny pomodlí a najednou bude v jejich domácnosti nadpřirozené světlo?
Myšlenka to není úplně špatná, ale když se díváme do Janova evangelia, tak sice se tam mluví o temnotě jako o opaku světla, ale nic jako levný ježíšoagregát tam nenajdeme. Ve třetí kapitole je myšlenka světla a tmy rozvedena následovně. „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ Nejde v prvé řadě o fyzickou tmu, ale o obraz. Tma jako místo, kde můžeme skrýt zlé věci v našem životě. Světlo naopak jako místo, kde je vše odhalené. Světlo ukazuje skutečnost, pomáhá se zorientovat a najít směr. Námořníci a cestovatelé dodnes vzhlíží ke hvězdám a hledají světla majáků, aby se ujistili, že plují správným směrem.
Když se Ježíš prohlašuje za světlo světa, zaslibuje těm, kdo ho následují, že nebudou chodit ve tmě. S jeho pomocí se budou moci zorientovat ve svém vlastním životě. Nabízí světlo, které jim umožní vykonat práci, kterou pro ně připravil.
Otázkou je, kam se dívám já. A kam jdu. Jdu za světlem, které vše odhaluje, nebo raději do přítmí, kde mohu něco skrýt? Dovoluji božímu světlu prozkoumat a rozsoudit mé myšlenky, slova a skutky? Usiluji žít tak, abych se nemusel stydět, kdyby se celý můj život (včetně mého přemýšlení) promítal jako dlouhotrvající film v kině, který by viděla má rodina, mí kolegové, sousedé a další?
Zkusme za některého adventního večera doma zhasnout světla, vypnout počítač a televizi a zapálit si svíčku. U ní pak přemýšlejme o našem životě. O tom kam a jakým způsobem jdeme. A zda náhodou nepotřebujeme trochu božího světla.
