Kdo to přišel? – I
Kdo jste četli úvodní článek, víte, že se v tomto miniseriálu budeme zamýšlet nad Ježíšovými výroky „Já jsem…“, které jsou zapsány v Janově evangeliu. Dnes se podíváme na první z nich: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“, který je v šesté kapitole.
Ježíš tento výrok říká v zajímavé situaci. Nedlouho předtím zázračným způsobem nasytil velký zástup lidí. Tito lidé ho opět vyhledali a žádali na něm nějaké znamení, které by dosvědčilo jeho slova. Ježíš jim řekl, že nepřišli proto, že znamení již viděli, ale protože jim dal najíst chleba, že ukončil jejich hladovění. Začalo to diskuzí o jídle, o naší potřebě jíst. Pokračovalo to diskuzí o maně (při pochodu Izraelitů po poušti v době Mojžíšově jim Bůh sesílal jídlo z nebe, zvané mana) a Ježíš se za těchto okolností připodobňuje k chlebu.
„Já jsem chléb života…“ Chléb nasycuje. Chléb je jedna ze základních potravin, na které jsme zvyklí. Dokonce i naše armáda v minulosti řešila, jak vojákům zajistit přísun českého chleba. Chléb (a jídlo vůbec :-)) je pro nás důležitý. Ježíš říká, že je chlebem. Umí nasytit naše životy. Je důležitý.
Mnozí Židé, kteří slyšeli tento Ježíšův výrok, se pohoršovali („Židé proti němu reptali, že řekl: `Já jsem chléb, který sestoupil z nebe´.“). Možná i nás pohoršuje myšlenka, že bychom pro svůj život měli potřebovat Ježíše, podobně jako pro něj potřebujeme chléb.
Zvlášť teď o Vánocích, kdy se do jídelníčku mnoha z nás dostává ve větší míře cukroví, koláče, kapr nebo řízek, může chléb působit příliš obyčejně. Stejně tak se může stát, že pro bohatství štědrovečerního stolu nebo pro hojnost dárků pod stromečkem nám už nezbude čas na nějakého Ježíše.
Nebyla by to ale škoda, když Ježíš říká „kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit“?
Zkusme si během letošního adventního času vyhradit chvíli, kdy se v klidu zakousneme do obyčejného chleba a budeme přemýšlet o Ježíši, který se nebál s chlebem ztotožnit.
