Jablka
Po dvou letech se situace opakuje. Každá cesta na zahrádku končí stejně – domů nesu hromadu padaných jablek. V batohu, v koši nebo v pytli. Také před dvěma lety jsme řešili stejný problém – co s nimi?
Jak jsem tak kráčel, v každé ruce pytel jablek, uvědomil jsem si jednu věc. Po těch předloňských hromadách jablek nezbylo nic. Popravdě řečeno zbyly vzpomínky a jedna zapomenutá sklenice moštu. Říkám si, jak skvělé by bylo, kdyby nám ta jablka vydržela celé ty dva roky, nebo klidně déle. Kdykoli bych chtěl, měl bych čerstvé jablko. Nebo čerstvý mošt. Mňam, sbíhají se mi sliny, ale realita je jiná. Takhle to nefunguje. Jablka tu tenkrát byly, nějakou dobu se daly skladovat, ale už jsou pryč. Co se nesnědlo, to shnilo a muselo se vyhodit.
Také v mém životě jsou věci, které mi připomínají jablka. Kdysi jsem měl vysportované svaly. Kam se poděly? Bez obnovy skrze pohyb a cvičení atrofovaly. Už nejsou jako dříve. Nebo vztah se spolubydlícím z vysoké školy. Na koleji jsme si byli blízcí, ale teď, po více než dvanácti letech? Už to není, co to bývalo. A takto bych mohl pokračovat.
Problémem je, že někdy přemýšlím tak, jako bych si některé věci mohl nashromáždit do zásoby. Jako bych mohl žít z toho, že dříve jsem toho měl hromadu. U některých věcí to takto funguje, ale jsou to výjimky. Většina věcí, ať hmotných, nebo nehmotných, časem nějak mizí, vadne, opotřebovává se, vyšumí, je pryč. Dobrá zpráva je, že u mnoha těch věcí je možná průběžná obnova, průběžné přidávání do zásob. Třeba takové vztahy. Tam mohu denně udělat krůček k tomu, abychom si byli blíže. Můžu budovat důvěru a blízkost. K tomu není třeba čekat až na podzim, tak jako u jablek. Nebo fyzická kondice. Nemohu spoléhat na to, že kdysi jsem běhával a měl dost pohybu, a tak budu pořád v kondici. Musím pro to něco udělat. A tak dále, a tak dále.
Na chodbě leží dnešní úlovek – další dva pytle jablek. Čekají, až z nich uděláme mošt, který pak vypijeme. Jsou tu, ale za čas nebudou. Jsem rád, že jsem je mohl donést. Nejen proto, že se mohu těšit na vitamíny a lahodnou chuť, ale také proto, že mne nutí klást si otázku, do kterého pytle bych měl dnes, zítra, pozítří atd. přiložit, co bych měl posílit, do čeho investovat. Protože jak známo, nejen jablka mizí rychleji, než by se zdálo.
