Myšlenky z tátovy hlavy

„Napsal a vydal knihu. Prodá ji?“

Tak zněl můj příspěvek do soutěže o šestislovný příběh. Příspěvek, který je zároveň mým příběhem. Dnes jsou to tři měsíce ode dne, kdy zavolal dopravce, že mi veze paletu knih. Kniha Pohádky z tátovy hlavy byla na světě. Mohl jsem si gratulovat. Jsem autor! Jenže napsáním a vydáním knihy to nekončí, ale právě začíná. Knihu je totiž třeba ještě prodat.

Když jsem se rozhodoval, zda knihu vůbec vydat, věděl jsem, že půjdu do pro mne neznámých končin. Že budu muset věnovat čas propagaci a marketingu, tedy věcem, ve kterých nemám zkušenosti a které mi nejsou vůbec blízké. Obzvlášť proto, že jsem se rozhodl nedat knihu do běžné distribuce, protože marže distributorů jsem si vzhledem k menšímu nákladu nemohl dovolit. Ale i tak jsem se rozhodl, že mi to stojí za to. Prostě chci, aby děti měly možnost pohádky číst nejen z čtečky, telefonu nebo tabletu, ale z pořádné knihy. A i kdyby to nevyšlo, děti se budou rodit pořád, tak do konce života se těch knih zbavím, nemusím aspoň řešit, jaké dárky kupovat novopečeným rodičům 🙂

Příjemný start

Povzbudivým začátkem bylo, že hned ten den, kdy knihy přivezli, jsem se mohl zúčastnit jarmarku v naší školce. A tam jsem prodal svých prvních pár výtisků. Navíc ten samý den jsem získal svou první on-line objednávku na základě toho, že jsem informaci o vydání sdílel na facebooku. Start dobrý.

Blízké okolí

Když byla kniha novinkou, šla na odbyt v mém okolí:

• členové rodiny
• lidé v církvi
• kolegové z práce
• ti, kteří měli s mými pohádkami již zkušenost

Přátelé rodiny

Velmi mne potěšilo, že mí rodiče se s vervou pustili do doporučování mé knihy svým kolegům a přátelům. Většina jsou to také babičky a dědečkové, takže kniha pohádek je pro ně jako dělaná. Na tomto příkladu jsem viděl, že nejlepší marketink je od úst k ústům. Prostě osobní doporučení funguje nejlépe.

Zasáhnout svět 🙂

Nicméně členů rodiny a přátel je omezené množství, a tak jsem se snažil proniknout i k lidem, které neznám a kteří neznají mě. Několik výtisků jsem prodal do místní knihovny, a jelikož zima končí, chystám se navštívit ještě pár knihoven v okolí. Zapojil jsem se do akce „Jablůnka čte dětem“ a četl jsem pohádky v tamní knihovně. Bylo tam sice jen pár dětí, ale bavilo mne to, a tak se na možnost autorského čtení ještě někde zeptám.

Na pár místech se podařilo domluvit komisní prodej, ale musím se přiznat, že do tohoto se mi moc nechce, a tak jsem obchodů ještě příliš mnoho nenavštívil. Jak říká Bible: „Hoden jest dělník své mzdy“, a tak se v případě komisního prodeje musím o zisk podělit s prodávajícím. Nemám s tím problém, takže pokud byste rádi zařadili mou knihu do nabídky, ozvěte se.

Na internetu se o sobě snažím dát vědět různými způsoby:

• knihu jsem poskytl několika recenzentkám, které recenzi uvedli na svém blogu a na knižním serveru databazeknih.cz (mimochodem, zjistil jsem, že většina knižních recenzentů jsou ženy)
• pravidelně zveřejňuji nové pohádky na svých stránkách a odkazuji na ně na facebooku
• několik pohádek jsem uveřejnil na serverech pohadky-online.eu a www.ctenizdarma.cz
• uspořádal jsem soutěž o pohádku na přání (nikdo se nezapojil, třeba někdy příště)
• připojil jsem se k projektu papyro.cz, což je server sdružující autory, kteří své knihy vydali vlastním nákladem. Docela dost lidí takto vydalo pohádky pro děti. Že by děti probouzely v rodičích tvůrčí sklony? 🙂

Protože mé pohádky měly kladnou odezvu ve dvou školkách, zkouším teď taky nabídnout knihu do školek. Jelikož díky zákonu o některých službách informační společnosti nesmím obchodní nabídku poslat e-mailem, skamarádil jsem se s rejstříkem škol a serverem mapy.cz. Než někam jedu, kouknu se, kde je v okolí školka, do které bych mohl zanést dopis představující mou knihu. Škoda jen, že dost školek si zavírá svou schránku do oplocené a uzamčené zahrady. Přicházejí tak o jedinečnou nabídku.

Závěrem

Po třech měsících s knihou mohu říci, že jsem se naučil tyto věci:

• vydáním to nekončí, ale začíná
• nejlepší reklama je doporučení spokojeného čtenáře
• líná huba, holé neštěstí
• pokud bych se měl živit jako prodejce, zhynul bych brzy hlady

A mimochodem, pokud vám zajímá, kolik jsem knih zatím prodal, tak je to 115.

P.S. Pokud jste mé pohádky četli a líbily se vám, nezapomeňte se o nich zmínit ve svém okolí. Třeba sdílením na facebooku, pokud používáte. Děkuji