Myšlenky z tátovy hlavy

Minulý měsíc jsem strávil pár příjemných hodin v korunách stromů a tato skutečnost mě inspirovala k malému zamyšlení. Možná si říkáš, milý čtenáři, zda jsem si hrál na Tarzana, vzpomínal na mládí nebo co vlastně jsem na těch stromech dělal. Skutečnost je však prozaická – ořezával jsem je 🙂

Když jsem tak nůžkami odštípával malé i větší výhonky, přemýšlel jsem o tom, že to na první pohled vypadá docela barbarsky. Větve rostou a pak přijde nějaký člověk a uřízne je.

Proč vlastně stříhat stromky? Proto, aby se strom příliš nevyčerpával tím, že živí různé výhonky, křížící se větve, a už by neměl sílu na nesení ovoce. Stříhají se nejen ovocné stromy, ale i různé květiny nebo třeba víno. A to mi právě připomnělo známé biblické verše z 15. kapitoly Janova evangelia: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ Ježíš zde mluví o tom, že křesťané potřebují být blízko něj, podobně jako větev musí být napojená na kmen. A že Bůh Otec také zasahuje do životů lidí tak, aby přinášeli hojnější ovoce. Často však nemusíme čekat na přímý boží zásah, ale měli bychom se zamyslet nad větvemi našeho života, zda by také nepotřebovaly prostříhat.

Občas se mi v práci stane, že se mi nakupí různé požadavky, že ten chce to, ten zas ono a že každou chvilku jsem nucen dělat něco jiného. Musím říci, že takový styl práce mne docela vyčerpává. Je obrovský rozdíl mezi mou výkonností a také spokojeností během takovýchto chvil a během chvil, kdy mám jen pár úkolů a nerušený čas se jim věnovat. Prostě když je koruna stromu požadavků a činností příliš rozvětvená, vyčerpávám se věcmi, které nejsou ani moc důležité a ani nepřinesou příliš velký užitek. Takže mé pozorování z ořezávání stromků se shoduje se zkušenostmi z práce.

Život však není jen práce a musím přemýšlet, jak jsem na tom v dalších oblastech života. Věnuji se věcem, které jsou skutečně důležité, které nesou dobré ovoce nebo jsem ztracen ve spoustě aktivit, činností, které ve skutečnosti nikam nevedou? V této souvislosti se mi vybavuje ještě jeden citát „chceš-li být efektivní, musíš být selektivní“. Chci-li něco dosáhnout, nemohu dělat vše, ale jen některé věci, ideálně takové, ke kterým jsem dostal od Boha vybavení v podobě schopností, dovedností, talentů aj. Je rozdíl, zda voda vytéká sprchovou hadicí nebo tenkou tryskou určenou k řezání vodou. Chci-li se osvěžit, volím sprchu, když bych potřeboval řezat beton, sprcha by mi byla k ničemu. Smutnou skutečností je, že v mnoha oblastech mého života je to pouhá znalost. Vím, že by to tak mělo být, ale stejně není snadné něco opustit, něco odmítnout a věnovat se pouze tomu, co je nejdůležitější a co nemůže udělat nikdo jiný než já. Mám se hodně co učit a jsem rád, že mi to Bůh při ořezávání stromků připomněl a že mi pomáhá odřezávat některé plané větve mého života.

Co Ty? Neměl bys taky na chvíli vyrazit přemýšlet o životě, Bohu a ovoci života někam na stromy?