Zakopaný pindík
Nedávno Staník zase dokázal, že mu to pěkně logicky myslí a že si umí dát dvě a dvě dohromady. Ze své zkušenosti nebo z různých příběhů znal tyto premisy:
– Když někdo něco nemá, tak to ztratil.
– Když je něco ztracené, někdy se to najde zakutálené pod gaučem.
– Když je někde něco schované, může to být zakopaný poklad.
Jednou byli s Andulkou na záchodě a každý okupoval svůj vlastní nočník. Staník se na Andulku chvíli díval a pak prohlásil: „Andulka ztratila pindík.“ Musel jsem se držet, abych se nezačal smát. To jsem ještě netušil, že Staníkovy mozkové závity se pořádně otáčejí a že si skládá celý obrázek dohromady. Pak to přišlo. „Andulčin pindík je zakopaný pod gaučem.“ Tak to jsem už nevydržel a pobaveně jsem se smál. To nemělo chybu. Teda jednu vlastně ano – zatímco z logiky si Staník zasloužil pěknou jedničku, tak z anatomie by to byla čistokrevná pětka.
Bylo to úsměvné, ale pak jsem přemýšlel, zda někdy nejsem jako ten náš Staník, že udělám závěr aniž bych znal všechny potřebné informace. Naneštěstí občas jsem. V této souvislosti se mi vybavilo jedno biblické naučení z knihy Přísloví: „Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.“ Přeji si, abych měl vždy dost trpělivosti vyslechnout druhé, obstarat si dost informací, abych pak nepůsobil druhým pobavení nebo naopak sobě trapas neuváženými závěry.
Ale musím se přiznat, že by mne fakt zajímalo, co je vlastně zakopané pod gaučem 🙂
