Vypli proud
Vypli proud. Tuto hlášku zná snad každý, protože čas od času dojde k poruše elektrického vedení či jeho údržbě a najednou jsme bez elektřiny. Jednou jsem si všiml v místních novinách, že se plánuje vypnutí elektřiny v oblasti, kde bydlíme. Zbystřil jsem, neboť elektřinu potřebujeme doma k mnoha věcem, počínaje vařením čaje, jízdy výtahem a konče prací na počítači. Zajímavé bylo, že tam slibovali, že nás distribuční společnost upozorní letáky, ale s blížícím se dnem temna jsem stále žádnou ceduli nezaznamenal. Pro jistotu jsem si domluvil náhradní místo, kde bych mohl pracovat na počítači a večer před oním dnem jsem vyrazil do okolí hledat nějakou varovnou ceduli. Chvíli jsem musel hledat, ale nakonec jsem tu a tam nějakou našel. Nicméně si myslím, že s tím, v jak malém množství a na jakých místech byly vyvěšeny, muselo být dnem bez elektřiny spousta lidí překvapeno.
V 7:30 ráno se čas zastavil, tedy přesněji potemněl, protože elektrický displej přestal cokoli ukazovat. Elektrikáři byli přesní jako švýcarské hodinky. Musím se přiznat, že ač jsem o výpadku proudu věděl předem, stejně jsem nedomyslel všechny důsledky. Hlavně mi nedošlo, že se díky tomu přestane topit a tudíž by bylo vhodné předem naplno pustit radiátory, aby se děti neválely po studené podlaze… Nu což, od té doby jsem chytřejší a kdykoli vypnou proud, otočím ventily ať se nám radiátory zahřejí dokud je z čeho. Nicméně všechny různé komplikace se vyřešily a na druhý den jsme si už na ně už ani nevzpomněli, protože odpoledne zase elektřinu zapnuli a my si opět užívali civilizačního komfortu.
Shodou okolností jsem ten den četl v Bibli žalm šedesátý pátý, který vypravuje o Bohu a který končí takto: „Navštěvuješ zemi, hojností ji zahrnuješ, velmi bohatou ji činíš. Boží potok je naplněn vodou, pečuješ jim o obilí, ano, máš o zemi péči: zavlažuješ brázdy, kypříš hroudy, vydatnými prškami ji činíš vláčnou, žehnáš tomu, co z ní raší. Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost, kane na pastviny v stepi, a pahorky jásotem se opásaly. Louky se oděly stády, doliny se halí obilím, zvučí hlaholem a zpěvem.“ (Žalm 65,10-14) Uvědomil jsem si, že někdy považuji spoustu věcí (mír, bezpečí, elektřinu, jídlo, dobré vztahy atd.) za samozřejmost a nepřemýšlím o tom, že je máme pouze díky tomu, že Bůh se stará o své stvoření. Ale kdykoli něco z toho nefunguje nebo není, tak mi to vadí. Říkal jsem si, jaké by to asi bylo, kdyby najednou „vypnuli Boha“, kdyby ustala jeho péče o své stvoření – ustaly by deště, úroda, zvířata by přestala růst a hlavně by ustalo dobro a láska. To, co mne napadlo, nebylo nic pěkného a mrzí mne, že někdy máme tendenci Boha a jeho řády vytěsňovat ze svých životů. Pak je smutné sledovat jaké to má, zvláště v oblasti mezilidských vztahů, nepěkné důsledky. Přeji nám všem, ať máme vždy dostatečné zdroje energie, a to hlavně té životní, nejen té elektrické 🙂
