Staník volá Zadara
V koutě na chodbě stojí opřeny o zeď běžky a čekají na to, až napadne sníh. Onehdy večer jsme šli se Staníkem kolem a on najednou začal „povídat“. Začal tím, že řekl „lyže“ (dokonalé to nebylo, ale rozumět se tomu dalo) a pak přešel do řeči těla. Ukazoval mi, že na lyžích se jede a pak skáče.
Zůstal jsem na stát jako opařený. Skákání na lyžích, odkud to vzal? Na lyžích neskáču, na můstku jsme nebyli a žádná knížka z těch, které čteme, skokana na lyžích neobsahuje. Ptám se ho, kde se naučil, že se na lyžích dá skákat. „Děda“, povídá. Ptám se dědečka, zda zasvěcoval Staníka do tajemství zimních sportů, ale ten to popírá. Přemýšlím, přemýšlím a mám to. Byli jsme se Staníkem párkrát u dědy v době, kdy tam hrála televize a pamatuji si, že tam běžela jednou či dvakrát reklama, kde nějaký borec skáče na lyžích a volá Zadara…
Tak odtud má Staník informaci, že na lyžích se skáče… Stačilo pár vteřin koukat na televizi a jeho mozek si vytváří asociaci „lyže-skákání“. Tato asociace je užitečná, byť samozřejmě trošku zkreslená. Pamatuji si, jak naše mamka zkoušela na běžkách skákat a kterak ze dvou běžek vyrobila tři. Takže je potřeba mu to trošku dovysvětlit.
Trochu mne však děsí, že i tak malé dítě jako Staník si je schopen zapamatovat to, co vidí v televizi, jako realitu. Neboť ne všechny informace prezentované médii jsou tak užitečné jako ta o skákání na lyžích a některé scény bych raději neviděl ani já, natož aby je měl vidět Staník. Ne nadarmo se říká, že rodiče by měli televizi sledovat spolu s dítětem a případně věci uvádět na pravou míru. Zdá se, že máme nejvyšší čas si začít na tyto věci dávat větší pozor, nebo bychom se jednou mohli dočkat nepříjemného překvapení.
Poznámka pod čarou: Když už jsem zmínil asociaci, vybavil se mi jeden článek o tulákovi a taky loňská kampaň Rady pro rozhlasové a televizní vysílání „Vaše dítě, vaše televize, vaše zodpovědnost“, z níž zde připomínám jeden klip.
