Před nedávnem jsem na biblické hodině „kázal“ o 2. listu Timoteovi, tak pokud by to někoho zajímalo, tak text (ne doslovný) je ke stažení zde.
Naposledy jsem sliboval, že v osmém týdnu se snad situace změní a běh se stane více pravidelným. A vskutku jsem byl běhat 4x, ale minulý týden se to zase zvrtlo. Několik dní pořád pršelo a mne se do deště nechtělo, jen jednou jsem se v mezičase zaběhl podívat na již trošku opadávající Bečvu. O víkendu bylo sice pěkně, ale na víkend o manželství jsem si vzal jen pohory a v těch se mi běhat nechtělo… Takže tak se mnou.
Uf, to si říkám, ale ne proto, že bych byl upocený z přílišného běhání. Právě naopak. Šestý týden jsem byl běhat jen jednou (4600 m), ale pak jsem již pohyb realizoval v mnohem pomalejším tempu, neboť jsme s Hankou vyrazili na dva super výlety – na Lačnovské skály a na Lysou horu. Takže pohyb byl, akorát v mírnější formě.
A minulý týden jsem tomu taky moc nedal, byl jsem běhat jen dvakrát (2900 a 3600 metrů). Takže s tím půlmaratónem to vypadá zatím spíše na noční můru než na krásný sen… A nevím jak je to možné, ale zatím jsem po běhu 2 kila přibral místo abych zhubl… Hanka říká, že to je tím, že mi přibývají svaly, tak snad má pravdu 🙂
V jednom článku jsem před pár dny četl, že největším nepřítelem běhání je nepravidelnost, tak jak se tak dívám na poslední měsíc, tak něco na tom bude. Ale naděje tady zůstává, zatím pořád mne to baví, byť většinou až když přiběhnu zpátky a ne když mám vyběhnout… Tak uvidíme, třeba se tento týden polepším, zatím k tomu mám našlápnuto…
Před nedávnem jsem na biblické hodině „kázal“ o listu Filemonovi, tak pokud by to někoho zajímalo, tak text (ne doslovný) je ke stažení zde.
Když jsem psal o běhání naposledy, tak jsem psal, že půjdu běhat snad zítra… Tak ten další den jsem vstal a ejhle, ono venku pršelo. Ale i tak jsem vyběhl a po 4 kilometrech a 23 a půl minutách jsem byl doma. Z pátku na sobotu jsem připravoval akci pro chlapy, a tak bylo potřeba nakupovat, tak jsem to v pátek vzal do obchodu během a přes běžecký ovál – 5,5 km a 36:17. Musím říci, že vystřídat běh po silnici za ovál stálo za to, byť běhat pořád do kolečka taky nic extra. Takže čtvrtý týden byl spíše lenivý, jen 2 běhy.
Minulý týden jsem se chtěl polepšit, tak jsem v pondělí ráno vyrazil do přírody a bylo to suprovní zahájení pracovního týdne (7400 m a 53 minut). Večer jsem šel Hance naproti, tak jsem to vyběhat – 13 minut, 2200 m. Ale tím to polepšení skončilo, pak jsem se celý pracovní týden k běhu nedostal, ale v pátek jsem si to vynahradil – vyrazil jsem do města a pak do kopců a po hodině a 9 kilometrech jsem spokojeně padl s tím, že zatím nejdelší běh za mnou. Takže tak, dneska jsem byl celý den v Brně, tak snad zítra po ránu zase vyběhnu.
Včera jsme byli s Hankou na procházce a na jednom místě jsem uviděl osamocenou borovici. Vyfotil jsem ji, tak se na ni můžete podívat také. Ta borovice mne zaujala dvěmi věcmi: byla celkem rovná a byla sama. Když se řekne borovice, tak se mi většinou vybaví zkroucený menší strom někde na skále. Jak je vidět, není to pravidlo. Ale ta osamělost borovice mne přivedla k myšlence, kdy jsem naposled viděl takový osamělý smrk. A musím říci, že už dost dlouho ne. Smrk mám totiž spojený spíše s vývraty, polomy atd. Vzpomínám si, jak jsme jednou po vichřici prolézali hromadami popadaných smrků a připadali si jako Tarzan v džungli:-)
Takže máme zde smrk, ten je většinou krásně rovný, zatímco borovice bývá často dost křivá nebo ohnutá. Ale smrk velmi často leží na zemi, zatímco borovice stojí. Přijde-li velký vítr, smrk spíše padne a borovice se spíše zlomí. Důvod je jednoduchý, učili jsme se to už na základní škole, rozdíl je v kořenech. Smrk je má plytké, zatímco borovice hluboké. Tohle mi proběhlo hlavou a pak se mé myšlenky od botaniky přesunuly k životu. Jaký jsem já? Když přijde v životě vítr těžkostí, mám tendenci to ustát nebo se vyvrátit? Stromy zapouštějí své kořeny a hledají tak vodu a živiny, ze kterých mohou čerpat. I my potřebujeme být napojeni na zdroj živin pro náš život, na svého Stvořitele, Boha. Vybavily se mi verše z Bible: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.“. Máme zapustit kořeny v Ježíši Kristu a pevně se držet víry. Uvědomuji si, že život je plný nových věcí a že vskutku potřebuji pevně zakořenit v Bohu, abych mohl obstát. A také si uvědomuji, že často jsem více podoben smrku než borovici. A tak se modlím, aby to bylo naopak.
A co Ty?
Po delší době se hlásím s běžeckým reportem…
Druhý týden jsem vyběhl v úterý a byl jsem ještě trošku vyděšen tím dlouhým během z předchozího týdne… Od samého počátku až do konce jsem se trápil, ale nějak jsem tu půlhodinku přetrpěl, byť 4 kilometry nejsou nic moc. Ve středu jsem si ale spravil náladu, běželo se mi mnohem lépe a také 26 minut a 3800 metrů bylo mnohem lepší. V sobotu jsme vyrazili na jarní procházku po Vsetíně a okolí a musím říci, že z pomalé chůze mě bolely nohy více než z běhu… A aby to nebyla jen planá slova, tak jsem v neděli po ránu vyrazil do Ameriky a na palouček (pěkné místo nad Vsetínem, které mi v lednu ukázala Hanka) a užil jsem si to – 4800 m.
To minulý týden jsem se více flákal, byl jsem běhat jen dvakrát, z toho jednou na 15 minut (cca 2400 m) a jednou na půl hodinky (4300 m). Ale zase jsem byl plavat a po kilometru a půl v bazénu jsem s nadšením vlezl do perliček…
Tento týden jsem ještě běhat nebyl, ale snad zítra…
Tak dneska večer jsem ho fakt ucítil! Pokud nevíte o kom mluvím, tak o našem mimískovi. Nevím, zda to malé kopalo nebo boxovalo, ale každopádně jsem to cítil… Teď je to ještě příjemné šimrání, ale až jednou bude kopat do žeber, to bude mít Hanka radost 🙂
Takže až se mne někdo příště zeptá: „Už kope?“, tak můžu říci jasné ano.
Jak jsem psal již v předchozím příspěvku, tak jsem začal trénovat na půlmaratón. Na internetu jsem našel nějaké tréninkové plány na půlmaratón. Potěšilo mne, že jsou jen na devět nebo deset týdnů, ale dost mě vyděsila ta čísla… člověk skoro pořád sedí a pak by měl začít v prvním týdnu tréninku běhat až hodinku a čtvrt? Naštěstí je do olomouckého půlmaratónu ještě více než devět týdnů, tak jsem si říkal, že těch pár týdnů navíc využiji k tomu, abych na konci byl schopen běžet tu hodinu a čtvrt v kuse.
No plány jsou jedna věc, ale realita někdy bohužel jiná. Ve čtvrtek jsem dostal úžasný nápad, že když už musím do Jablůnky, tak že pojedu autobusem a zpátky na Vsetín se proběhnu. Však to není daleko… No možná tak po cestě, ale kolem řeky a tak se to pěkně klikatilo… No dal jsem to, bylo to osm kilometrů, zabralo mi to 51 minut, ale po zbytek týdne jsem byl nepoužitelný. Takže měním plány a raději zpočátku více zlehka a až časem přidat.
Aby byla statistika úplná, tak jsem byl běhat ještě v úterý, 21 minut, cca 2900 m.
Jaro je tady a láká mne vyběhnout ven… Jak tak pořád sedím u počítače, tak to potřebuji jako sůl, ale na druhou stranu vím, že nejsem moc vytrvalý… Již několikrát v minulosti jsem běhat začal a také běhat skončil, takže vím, že snadno nevytrvám. Ale říkám si, že kdybych měl před sebou nějaký jasný a měřitelný cíl, tak že by mi pomáhal dodávat motivaci… Jak jsem brouzdal na netu, tak jsem narazil na pár blogů, kde lidé popisovali své běžecké začátky nebo to, jak se připravovali na maratón nebo půlmaratón. A já se toho chytil, zhruba za čtvrt roku se koná v Olomouci půlmaratón, a tak si říkám, že to je jasný (a snad i dosažitelný cíl). Půlmaratón, něco málo přes 21 kilometrů. Tolik jsem nikdy nezaběhl, ale není to o to větší výzva?
Takže dneska ráno jsem se donutil vyběhnout a už teď cítím, jak svaly začínají bolet. Běžel jsem 39 minut a uběhl jsem zhruba 6 kilometrů, na závěr v jemném deštíku (hm, aprílové počasí už v březnu, zbytek dne byl krásný). Tak jsem zvědav, jak se budu cítit zítra. A zda se můj sen o půlmaratónu jednou nezmění v děsivou noční můru 🙂
