Myšlenky z tátovy hlavy

Máme šikovného čtyřměsíčního klučinu a je s ním velká zábava. Nicméně občas se stává, že přestane komunikovat, dělat různé obličeje a vůbec nereaguje na to, že si s ním chci povídat nebo hrát. Prostě se soustředí na sebe a už jsme pro to vymysleli terminus technikus – pracuje do plínek. Asi už tušíte o co jde, v takové chvíli celou svou pozornost upře na trávicí trakt a většinou z něj vypadne kus hovínka nebo si alespoň uprdne… To malé děti dělají a je to v pořádku, byť mne z počátku trošku štvalo, že v té chvíli mne zcela ignoruje… Prostě otec si chce povídat se synem a syn nejeví zájem 🙁
Jak jsem ho jednou tak pozoroval, přišlo mi to trošku podobné s tím, jak žijeme my lidé. Bůh nás stvořil a chce mít s námi vztah. Ale my často nejevíme zájem a odmítáme s Bohem komunikovat, protože se soustředíme na sebe a děláme, jako by žádný Bůh nebyl. V Bibli, v listu Římanům, je napsáno: „Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“. A je to tak, pokud se soustředíme na sebe, nezbude už místo pro Boha. A výsledek? Někdy podobný tomu, když se zamyslí Staník, tedy nic pěkného. Ježíš jednou mluvil o čistotě, trávení a vyměšování a v této souvislosti řekl: „Však to, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.“ (Matoušovo evangelium, 15. kapitola, verše 18-19). Podíváme-li se kolem sebe, tak mnohé z těchto věcí vidíme a Bible učí, že to vychází ze srdce člověka. Ze srdce člověka, který se vzdálil od nebeského Otce, který s ním nekomunikuje, ale hledí si sám sebe.
Když se Staník takto zamyslí, tak že to netrvá moc dlouho a brzy mi opět věnuje pozornost (a já nebo Hanka pak musíme věnovat pozornost plínce 🙂 ). Kéž se i my učíme měnit svůj pohled od sebe samých k Bohu, aby i o nás platilo to, že neseme ovoce Ducha svatého, což je „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (list Galatským, 5. kapitola, verše 22 a 23). Když se Staník zamyslí, tak nad ním nezlomím hůl, ale počkám, až skončí. Je úžasné, že i Bůh, kterého často odmítnu, čeká a je k dispozici pro chvíli, kdy odhlédnu od sebe a chci být s ním. A tento Bůh čeká i na Tebe, protože Tě miluje.