Myšlenky z tátovy hlavy

Od té doby, co se nám narodil Staníček a co jsme s ním začali jezdit na procházky, skoro každý den chodím okolo zimního stadiónu. Většinou se tam nic moc neděje, ale čas od času v jeho blízkosti stojí cirkus. A jednou, když jsem šel brzo ráno na vlak, jsem tam zaslechl řev tygra… Holt v cirkuse mají různá zvířata.

Ale na běžné vycházce s kočárkem těch zvířat moc nepotkáváme, a tak jsou Staníčkovy zkušenosti se zvířaty povětšinou založené pouze na obrázcích v knize a zvukovém doprovodu rodičů. Tedy jak o tom přemýšlím, tak psa, kočku, ovci, veverku a nějaké ptáčky už potkal naživo. Ale co kůň? Kde seženete ve městě koně? Jednou z možností je již zmíněný cirkus a druhou je jít se projít směrem k sídlišti na Jasence, tam je možno občas nějakého spatřit, ale mám za to, že Staník ještě moc příležitostí omrknout koně zblízka neměl.

Včera jsme se vydali pozdě odpoledne společně na procházku a když jsme se blížili k zimáku, tak jsem Staníčkovi říkal, ať řekne slovo HOKEJ, že to je sport, který se na stadiónu hraje. No Staník má svou hlavu, není na povel, ale občas řekne KEJ, byť k hokeji to má ještě daleko. Ale věřím, že to časem přijde. Zatímco se Staník pokoušel vyslovit slovo hokej, mne zaujaly siluety koní kousek od nás. Rozhlédl jsem se kolem, cirkusový stan nikde, a tak mi bylo hned jasné o co jde. Nebyli to koně ledajací, tito trošku připomínali válečnické koně z doby rytířské. Ovázané nohy, barevné reflexní pásky, kryt na hlavě a na nich muži s přilbami, kteří si zrovna stahovali obličejový štít dolů. Pravda, tím podobnost s rytíři končí, protože jezdci neměli ani meče ani dřevce, ale pistoli a dlouhou tyč z moderních materiálů a na zádech nápis POLICIE. Nedaleko od nich stáli jiní ozbrojenci, kteří byli doprovázeni psy. Také tam byly různé kovové zábrany a desítky mužů v černém. Prostě hotový cirkus 🙂

Zatímco Staník obdivoval koně, musel jsem přemýšlet o tom, proč je potřeba kvůli jednomu hokejovému zápasu takováto bojová síla a na kolik takové manévry asi přijdou. Odpověď nemám, ale myslím si, že je to kvůli tomu, že „je něco shnilého v státě dánském“ jak by řekl Shakespearův hrdina. A nebude to ve státě, ale spíše v životech a srdcích těch, kteří jdou na hokej s touhou ničit, rvát se, prosadit sami sebe na úkor ostatních. Tuším, že těmto lidem něco v životě chybí, a tak se to snaží získat pomocí adrenalinu, dobrodružství, agrese nebo jiným způsobem. Obávám se však, že takovéto úsilí je odsouzeno k nezdaru, že to, co člověk takto získá, pomíjí a že vynaložené usílí vyjde nazmar. Oč tedy usilovat? Napadá mne verš z Bible, kde se praví: „Usilujte o vyšší dary“ a poté následuje kapitola zabývající se láskou. Přemýšlím o tom, co by se stalo, kdybychom všichni usilovali o lásku a dobré vztahy. Možná by to skončilo tak, že by už nebylo potřeba ke konání hokejového utkání policejních koňů s jezdci, psovodů a mnoha desítek dalších lidí. Pravda, Staníkovi bychom v takovém případě museli ukázat koně na statku či v cirkuse. Když nad tím tak rozjímám, raději bych volil ten statek nebo cirkus než zimní stadión. Co bys volil Ty?