Děravý kbelík
Udeřily mrazy a já se vydávám na zahrádku, abych posbíral zbylá napadaná jablka. Beru do ruky kbelík, ale… Kbelík je nepoužitelný! Během posledních pár týdnů se naplnil vodou, která při aktuálních teplotách zmrzla na led. Snažím se ten kus ledu vyklepat, ale marně. Stejně jsem dopadl s druhým kbelíkem. Led, studený led, vítězí. Měl jsem dva kvalitní kbelíky, ale oba byly aktuálně nepoužitelné.
Naštěstí tam máme dva další kbelíky. Už jsou staršího data a jejich dna jsou krapet děravá. Když v nich chci v létě přenést vodu, tak jimi zároveň zalévám. Takže nejsou nic moc. Ale na odnášení plevele nebo spadaných jablek se hodí. Dokonce i v situaci, kdy kvalitní kbelíky slouží jen jako ozdoba. Děravým dnem totiž všechna voda vytekla.
Jsem vděčný, že máme dva děravé kýble, protože mohu pracovat. Jak tak sbírám zmrzlá jablka, přemýšlím. O kbelících a o nás lidech. Napadají mne dvě věci.
Někdy rádi posuzujeme druhé. Když vidíme někoho slabšího, nedokonalého, s vadou, máme tendenci ho považovat za méně důležitého. Straníme se ho, nechceme s ním být, protože není perspektivní. Není tak produktivní jako někdo, kdo to má dobře srovnané, kdo jedná efektivně, kdo je chytrý, krásný či úspěšný. A přitom často ten, koho chceme ignorovat, může do našeho života přinést něco cenného. Každý jsme důležitý, i když se každý hodíme pro něco jiného. Někdo je jako ten kvalitní kbelík. Skvěle funguje, když věci dobře šlapou, ale při náznaku těžkostí se hroutí, je nepoužitelný. S někým jiným je to jako s děravým kbelíkem. Třeba je s ním trochu nuda a je nezajímavý. Na letní párty bychom ho nepozvali, ale když jde to tuhého, je na něj spolehnutí. Potřebujeme oba dva.
Mé přemýšlení se přesouvá od druhých k sobě samému. Uvažuji o svém srdci, o tom, jaký jsem. Jsem podobný kbelíku. Do mé mysli a do mého nitra se dostává spousta věcí. Něco teče proudem, třeba zprávy (většinou negativní), statusy na facebooku nebo obsah oblíbených webových stránek. Něco přichází po kapkách – slova povzbuzení, projevy lásky, soucit či Boží řeč. Obojí, ať dobré nebo špatné, se dožaduje mé pozornosti a chce se ve mně zabydlet. Uvědomuji si, že potřebuji, aby mé srdce bylo podobné oběma kbelíkům. Potřebuji srdce děravé. Děravé, které dokáže negativní myšlenky, hořkost, bolest, pomluvy nebo souzení vypouštět ven. Jinak mi hrozí, že se mé srdce stane studeným jako led. Potřebuji však také srdce pevné, aby bylo schopno zadržet lásku, odpuštění, milost, soucit a další dobré věci. Aby bylo hřejivé a živé, abych z něj mohl čerpat dobré věci, které mohu dát lidem kolem sebe.
Mít na zahradě dva kbelíky, dobrý a děravý, je snadné. Zajistit, aby mé srdce dokázalo dobré uchovat a zlé zapomenout, už tak snadné není. Ale stojí o to usilovat. Přeji sobě i nám všem, abychom se v tomto umění po celý rok, který právě začal, zdokonalovali.
