Myšlenky z tátovy hlavy

Dnes večer mne zaujal jeden text z Bible, protože se v něm píše mimo jiné o porodních bolestech, což je věc, kterou očekáváme (tedy zejména Hanka) 🙂 Text je psán především těm, kteří uvěřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána, ale věřím, že má co říci každému.
1 Tesalonickým 5:1-11 „Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“
Téma, o kterém se v tomto textu mluví, je naše setkání s Ježíšem. A to buď v případě naší smrti nebo v případě Ježíšova druhého příchodu na tento svět. Stejně jako my netušíme, kdy přesně Hanku přepadnou porodní bolesti, tak nikdo z nás neví, kdy nastane ta chvíle, kdy staneme před Božím soudem. Chvíle, kdy se budeme zodpovídat z toho jak jsme žili. Bylo by bláhové, kdyby si Hanka v posledním měsíci těhotenství nesbalila věci do porodnice a kdybychom se nijak nepřipravovali na narození dalšího miminka. A podobné je to, pokud neřešíme svůj vztah k Bohu dokud je čas.
Modlím se, abychom uměli pokojně očekávat jak nadcházející porod, tak i naše setkání s Bohem. V pokoji, který poplyne z toho, že jsme připraveni.